Point Pleasant: The Apocalypse (Autor: Sarah)

Povídka volně navazuje na závěr seriálu...

KAPITOLA I.


"Viděl jsi v životě něco opravdovějšího a přirozenějšího?" Položil Boyd řečnickou otázku směrem ke svému řidiči, ale neočekával odpověď.

Kochal se výhledem k okénka své limuzíny a naplňoval ho pocit naprostého uspokojení a zadostiučinění. Všechno jeho úsilí a námaha se transformovali do něčeho tak gigantického a nepopsatelného, až měl pocit, že se tím naplněním zalkne.

Černá limuzína pomalu přibrzdila až nakonec zastavila u prostřed silnice. Boyd navzdory svým četným pohmožděninám a podlitinám elegantně a s grácií vystoupil.

Nasadil si černé sluneční brýle, které ho chránily před ostrým dopoledním sluncem a ležérně se zeptal: "Jak se měla moje princezna těch pár hodin od úsvitu?"

"Jako v ráji." Odpověděla Christina s blaženým úsměvem na rtech a oči jí zajiskřili.

"To rád slyším zlato, to rád slyším." Usmál se potměšile Boyd a pokynul Christině k otevřeným dveřím limuzíny…



"Chceš se po cestě někde stavit?" Otočila se Amber na Paulu, která seděla na sedadle spolujezdce a tupě hleděla z okna.

"Ne, nikde nezastavuj. Prostě jeď." Odpověděla lhostejně Paula.

"Do New Yorku?" Zeptala se pro jistotu Amber.

"Do New Yorku." Přitakala Paula.

Amber se dotkla rukou tržné rány na obočí a usykla bolestí. Nebylo to nic vážného, takže chtěla také pokračovat v cestě a nikde nezastavovat. Chtěla pryč. Bylo jedno kam, hlavně pryč z tohohle zpropadeného města.



Sarah pomalu kráčela po chodníku a podpírala zraněného Logana. Na poslední chvíli se jim podařilo uniknout z bortícího se kostela, který zasypal ve svých troskách všechny ostatní. Logan měl ošklivě poraněnou pravou nohu a Sarah jednu menší ránu na čele. Kromě hrozného šoku, který oba zažili, je trýznila ještě jedna myšlenka.

"Myslíš, že je mrtvý?" Vysoukal ze sebe vyčerpaný Logan a podíval se zoufale na svou ženu.

"To nevím…," odmlčela se Sarah, "ale Bůh stojí při něm, ať se stalo, co se stalo." Dodala Sarah a povzbudivě se na Logana usmála.

Logan byl stále ze všeho zmatený a ničemu z toho, co mu Sarah vyprávěla nerozuměl. Jesse, Christina a všechny ty nesmysly o Antikristovi a božím služebníkovi, kteří se měli utkat v souboji… Měl pořád pocit, že to všechno je jen ošklivá noční můra, ze které se za chvíli probudí. Ale ta nejhorší noční můra, měla teprve nastat…



"Konečně jsem ji viděl." Vydechl konsternovaně Ben a úzkostlivě svíral Meg ruku.

"Koho jsi viděl, Bene?" Naklonila se k němu Meg a pohladila ho po vlasech.

"Isabelle. Podala mi ruku a vyvedla mě z domu. Viděl jsem ji tak jasně, jako jsem dřív viděl i vás." Vysvětlil Ben a trochu se mu zachvěl hlas.

"Isabelle tu s námi byla celou dobu, miláčku. Ty jsi ji jen nebyl schopen spatřit. Byl jsi zaslepený rozumem a nechtěl sis připustit, že je to skutečné."

"Já vím. Já vím. Až teď si to všechno uvědomuji. Měl jsem vás poslechnout. Obě dvě. Byl jsem tak zahleděný do sebe… kdybych vám naslouchal dřív, mohl jsem…" Dával si to vše Ben za vinu.

"To neříkej. Není to tvoje vina. Všechno se to vymklo kontrole. Musíme zjistit, co se přesně stalo. Proč Jesse neuposlechl poselství, které mu Terryho otec doručil…" Snažila se ho Meg utěšit.

"Myslím, že to nebude tak těžké zjistit." Ozvala se Judy a její rodiče se na ni otočili.

"Můžeš se Jesseho zeptat rovnou." Dodala Judy a když kousek poodstoupila, Meg se otevřel výhled na v troskách zasypaný vchod do jejich domu, ze kterého se pomalým šouravým krokem potácel Jesse. Na jeho košili snad nebylo jediné světlé místo, celá byla nasáklá lepkavou a zaschlou krví a na krku měl ošklivou otevřenou ránu, která se ale pomalu zatahovala.

"Co se děje?" Nechápal Ben, protože nic neviděl a dožadoval se komentáře ze strany své ženy.

"Ještě není konec. Tohle byl teprve začátek." Vydechla Meg a upřeně hleděla na Jesseho, který se pomalu dopotácel k Judy.

"Zapomněl jsem se s Christinou rozloučit, to jí přece nemůžu udělat." Řekl chraplavým, ale bojovným hlasem Jesse a Judy ho musela zachytit, protože se sotva držel na nohou.



Terry soustředěně hleděl na cestu a Holly se vedle něj spokojeně usmívala. Měla radost sama ze sebe, jak se jí povedlo Boyda podfouknout. Jenže neměla ani tušení, že limuzína s Boydem a Christinou byla sotva pouhých pár kilometrů za nimi…

"Udělal jsem chybu. Neměl jsem Paulu opustit…" Pronesl Terry, který začal mít výčitky svědomí.

"Měl by ses už konečně něco naučit, Terry. Skutečný muž, si vždy stojí za svým rozhodnutím. Nechtěj, abych litovala, že jsem kvůli tobě zradila Boyda. Nedovedeš si ani představit, kolik jsem tím riskovala." Sekla po Terrym jedovatým pohledem. Měla už plné zuby toho jeho pofňukávání.

"Já se tě o nic neprosil. To tys mi nasadila brouka do hlavy." Vypěnil Terry. Nevěděl, jestli je víc naštvaný na sebe, nebo na Holly.

Holly viděla, že Terry začíná ucukávat a tak se rozhodla obrátit taktiku.

"Jsme oba ze stejného těsta Terry. Jdeme si za tím, co chceme. Ať to stojí, co to stojí. Vždycky jsi takový byl a vždycky budeš. Lidé jako my, se nemění. Spolu dokážeme a získáme všechno, po čem jsme kdy oba toužili." Holly věděla, jaké má Terry slabiny a taky moc dobře věděla, jak jich využít.

"Ale já…." Pokusil se o námitku.

"Rozhodl ses správně," naklonila se k němu Holly a zašeptala mu do ucha, "nebudeš toho litovat. Věř mi."



"Nějak jsem zapomněla na tu tvou krásku. Kdepak je?" Zeptala se Christina s lehkým posměškem ve hlase, ale Boyd zřejmě škodolibý tón nezaregistroval.

"Kdo ví, co má ta nevděčná mrcha za lubem. Vsadil bych boty, že utekla s Terrym. Tady to aspoň vidíš, nabídneš někomu pomocnou ruku a on ti ji utrhne až k rameni." Řekl znechuceně Boyd.

"Skutečně." Usmála se potutelně Christina se zavřenýma očima.

"Hm?" Nechápal Boyd a zíral na Christinu.

Její schopnosti byly skutečně minutu od minuty rozvinutější a zrovna teď naprosto jasně ve své mysli viděla, kde se nachází Terry a Holly.

"Máš pravdu. Všechno je v poslední době tak předvídatelné. Lidi už nedokáží ničím překvapit." Vzdychla Christina s ďábelsky předstíraným smutkem ve tváři.

"Vadilo by ti, kdyby ses vyjádřila trochu konkrétněji? Ty hádanky ti přidávají na tajemnosti a dodávají ti ďábelský glanc a šmrnc, ale proboha Chris, můžeš mi říct o čem to mluvíš??" Dožadoval se Boyd odpovědi. Byl unavený, vyčerpaný a na tyhle Christininy rébusy neměl náladu.

"Terrymu asi výraz "láska až za hrob" moc neříká. Chudák Paula. Asi mu uštědřím menší lekci." Rozhodla se Christina.

"Chris?!"

"Co to děláš?!" Boyd koukal na Christinu jak soustředěně hledí do prázdna.



"Co to sakra…" Zaklel Terry.

"Co se děje?" Nechápala Holly.

"Nevím, nefungují brzdy!" Vykřikl Terry a zběsile mačkal na brzdu, ale zbytečně. Sundal nohu z plynu, ale pedál se sám pomalu sešlápnul až k podlaze.

"Zpomal sakra!!"

"A co myslíš, že dělám? Nejde to. Nemám nad tím autem vůbec kontrolu!" Bránil se Terry.

"Ten bastard. V tom má určitě prsty Lucas." Ušklíbla se Holly a chytla se pevněji sedadla.

Na tachometru se ručička pomalu vyšplhala na 80 mil za hodinu a stoupala dál.

"Chris! Co to děláš?!" Zatřásl s Christinou Boyd. Nesnášel, když ho někdo stavěl stranou.

"Terry a Holly. Jen jim chci uštědřit malou lekci. Aby si zapamatovali, že žádná zrada se neobejde bez následků." Otočila se na Boyda s ledovým pohledem v očích.

"Proč mám pocit, že tohle není ani o Terrymu ani o Holly, ale že jde zase o Jesseho. Ty ses ještě nesmířila s tím, jak se tě ten pánbíčkářský zmetek tak snadno a bez řečí vzdal?" Ušklíbl se Boyd ironicky, protože věděl, že tímhle odvrátí Christininu pozornost. Nemýlil se.

"Do toho se nepleť!" Sekla po něm pohledem Christina.

"Snad jsem se nedotkl ještě bolavého místečka. Uražená mužská ješitnost je nedosažitelná, ale ta ženská taky není zanedbatelná, co?" Pokračoval Boyd a snažil se dál odvést Christininu pozornost na sebe. Její schopnosti se stále rozvíjeli, ale i tak pořád potřebovala notnou dávku soustředění, aby něco takového dokázala.

"Zpomaluje." Vydechl s úlevou Terry, když viděl, že ručička na tachometru zase pomalu klesla.

"Asi jsem Boyda podcenila. Budeme si muset dávat větší pozor." Zamyslela se Holly a ještě pomalu rozdýchávala prvotní šok.

Boyd si uvědomil, že bylo na mále a Christina by během pár minut auto, ve kterém seděl Terry a Holly, vyhodila do vzduchu. Hollyina zrada ho ranila víc, než by čekal, přesto však nechtěl, aby to Christina dotáhla do konce. Chce si to s Holly vyřídit sám a po svém. Nepotřebuje, aby to místo něj řešila Christina. Umí si Holly zkrotit sám, a taky to udělá.

"Vůbec nevíš o čem mluvíš." Odsekla Christina na oko nezaujatě, ale Boyd moc dobře vycítil, že se v ní vaří krev. Zabila Jesseho rychle a dá se říci nečekaně. V podstatě to tak ani neměla v úmyslu. Kdyby Jesse neskočil před Judy, aby ji zachránil, nestalo by se to. Christina si chtěla vychutnat jeho pomalou smrt, utrpení a pomstu za to, jak ji zradil. Toho jí dopřáno nebylo…

Ani jeden z nich však neměl tušení, že Jesse je stále na živu a opět nabírá síly. Mělo je napadnout, že "druhá strana" se jen tak snadno nevzdá a když už byl jednou Jesse přiveden na zpět, mohl se vrátit i po druhé. Jesse se vrátil z prostého důvodu… a to proto, aby vyslechl celé poselství, které mu náleželo…



"Paulo, zlato, nechceš si o tom promluvit?" Snažila se Amber zapříst konverzaci se svou dcerou. Hlava jí třeštila a měla i tak docela problémy s udržením pozornosti při řízení, ale chtěla si s Paulou promluvit.

"Ne." Odpověděla suše Paula, protože neměla nejmenší chuť se matce svěřovat. Hleděla z okna a pozorovala líně ubíhající krajinu.

"Já jen… chci abys věděla, že když si budeš chtít promluvit, jsem tu pro tebe." Dodala rezignovaně Amber.

Paula se na ni podívala a najednou viděla svou matku v naprosto jiném světle. Už to nebyla ta snobská, marnivá a panovačná osoba, se kterou si doma sotva prohodila pozdrav.

Koukala se na Amber a viděla vyděšenou, opuštěnou a nešťastnou ženu, která se snaží dát dohromady svůj život dřív, než bude úplně ztracený. Nevěděla, co tu změnu způsobilo, ale byla tomu ráda. Někoho teď opravdu potřebovala a matka jí už moc dlouho chyběla.

"Já vím." Řekla Paula a opatrně položila ruku na matčinu ruku, nervózně svírající volant.

Amber se na ni trochu rozpačitě, ale vděčně usmála…



"Jak se…ehm… cítíš?" Zeptala se Judy, ale samotné jí přišlo, že její dotaz musel vyznít naprosto absurdně.

"Už mi bylo líp." Odpověděl Jesse zničeně, ale pokusil se o náznak úsměvu.

"Bože. Celá tahle situace je tak absurdní, že ani nevím, co mám říct! Co budeme dělat? To tady budeme chvíli stát a dělat jako, že je všechno ok?" Judy ujely nervy a musela to ze sebe dostat. Hlavou se jí honilo milion myšlenek a vytáčelo jí, že všichni dělají jako by nic.

"… že nám sice holka, kterou jsme skoro přijali do rodiny, zničila střechu nad hlavou, mě se pokusila zabít, ale místo toho zabila svýho bývalýho kluka, mýho tátu připravila o zrak a teď se chystá ve jménu Satana zničit celý svěť… ale jinak je všechno naprosto v normálu?! Vychrlila ze sebe Judy v rekordním čase a ke konci věty ji zradil vlastní hlas.

Poslední dny byli pro všechny hodně krušné a tak nebylo divu, že byli všichni na pokraji nervového zhroucení.

"Judy, zlato, nikdo přece neříká, že je všechno v normálu. Jen musíme zachovat chladnou hlavu a přijít na to, co dál dělat." Pohladila ji po vlasech Meg.

"Jasně, zachovat chladnou hlavu…" Zopakovala ironicky Judy.

"Musím zjistit, jak je na tom moje máma," přerušil je Jesse, " jestli je vůbec v pořádku." Dodal a potichu usykl bolestí, jak špatně našlápl na zraněnou nohu.

"Máš pravdu Jessi. Musíme najít tvou matku a všechny ostatní, co přežili. Musíme zjistit, jak to vypadá ve městě a kolik lidí zůstalo na živu." Souhlasila Meg.

A tak se všichni vydali do města. Meg vedla za ruku Bena, který si pomalu zvykal na temnotu kolem sebe, Judy podpírala Jesseho a všichni čtyři se připravovali na setkání s hrůznou realitou….

"Já… ani jsem ti nepoděkovala." Řekla rozpačitě Judy, když se trochu vzdálili od Meg a Bena.

"Huh?" Probral se Jesse ze zamyšlení, skoro nevnímal okolní svět. Za posledních pár hodin musel vstřebat tolik věcí, že měl pocit, že už je tím vším zahlcený.

"No, vím, že jako plavčík jsi nasazoval život skoro každý den, ale přeci jen je něco jiného, když jsi kvůli mně schytal dvaceticentimetrovou dýku do krku…" Upřesnila Judy.

"Jen jsem ti chtěla říct díky. Je to asi docela chabý poděkování za záchranu života, když vezmu v potaz, že jsi vlastně přišel o ten svůj… tedy, víš jak to myslím. Přišel jsi o něj, ale jsi živý, jen, že normálně bys byl mrtvý a… blábolím nesmysly co?" Zasmála se Judy sama sobě.

"Vůbec ne. Věř mi, že já sám mám z toho docela slušný zmatek v hlavě. Takže asi vím, co máš na mysli." Mrkl na ni Jesse.

"Tak to se mi ulevilo. Už jsem měla pocit, že z toho za chvíli přijdu o rozum."

Oba se na sebe trochu odlehčeně usmáli a pokračovali v cestě…



"Zapomněl jsem se tě zeptat…" nadechl se Boyd se zaujetím, snažíc se přenést konverzaci na méně tenký led. Nechtěl si Christinu hned ze začátku stavět proti sobě.

Christina si ho podezřívavě změřila.

"Jak to vůbec dopadlo s naší milou a drahou Anne? Jsem si jistý, že sis neodpustila ještě jednu srdceryvnou konverzaci matka-vs-dcera, nemám pravdu?" Uculil se blahosklonně Boyd.

"Bůh pro ni znamenal víc, než její vlastní dcera. Teď si s ním může být navždy." Pronesla naoko klidně Christina, ale Boyd velice jasně cítil, že má ke klidu hodně daleko. Na tohle měl čich, cítil dokonce i jak se voda ve chladiči limuzíny podezřele vařila.

"Jak jsem říkal. Lidi se nezaslouží užívat krás tohoto světa, obzvlášť takoví pokrytci…" Konstatoval Boyd.

"Ušetři mě těch svých hlubokomyslných mouder, ano? Nemám náladu." Odsekla Christina.

Boyd se až sám divil, jak ho teď Christina dokázala zpražit jen obyčejným pohledem. Temnota se v ní začala rozpínat jako popínavý břečťan a dostávala se jí hloub a hloub pod kůži. Když už i samotný Lucas Boyd cítil, že Christina svému otci rozhodně ostudu neudělá, to bylo co říct…

KAPITOLA II.


Christina stála na kraji útesu a hleděla na klidné moře. Vlny se líně převalovaly jedna přes druhou a Christina je se zaujetím pozorovala, jako by se je snad snažila spočítat.

Vlasy jí poletovaly kolem obličeje a jemný přímořský vánek se slanou příchutí ji chladil na tváři.

"Už je čas?" Zeptala se opatrně úzkostlivým hlasem.

"Nemusí být." Odpověděl klidným a vyrovnaným hlasem Jesse a pevně ji zezadu objal kolem pasu. Propletl svoje prsty u rukou a silně ji k sobě přivinul.

"Mám strach." Zavřela oči Christina, jako by se před svým strachem a úzkostí takto mohla schovat.

"Neboj se. Ničeho se neboj. Já tě ochráním." Zašeptal Jesse a políbil ji na krk. Její kůže byla sametově hebká a jemné chloupky ho zašimraly na tváři.

"Ale já… zabila jsem tě." Špitla vyděšeně Christina, jako by vlastním slovům ani nemohla uvěřit a po tváři se jí skoulela slza. Znělo to tak neskutečně.

"Ale jsem tu, nebo ne?" Uklidnil ji Jesse.

"Jak je to ale možné?" Christina si připadala bezradně. Byla naprosto zmatená a ničemu nerozuměla.

"Šššš, nemysli na to… to teď není podstatné."

"Dobře." Odpověděla Christina a stiskla jeho ruku, kterou jí držel kolem pasu.

"Chris, slyšíš mě?"

"Slyším, Jesse." Usmála se Christina a po tváři se jí rozlil blažený výraz. Téměř předla jako kotě.

"Chris, prober se!"

"Co to…?" Trhla sebou Christina překvapeně a nechápavě hleděla na Boyda. Ten si ji podezřele měřil a na tváři měl pobavený až potutelný výraz.

Christina se v tu ránu probrala a pustila Boydovu ruku, kterou do teď pevně svírala.

"Zdá se máš docela zajímavé sny. Ne že by mi do toho něco bylo, ale nechceš mi něco říct?" Zašklebil se Boyd.

"Tos uhádl, nechci!" Prskla Christina a otočila se k oknu.

´Co to mělo sakra znamenat??!´ Otřásla se znechuceně Christina a po zádech ji přeběhl mráz. Ještě teď v sobě cítila ten odporný pocit… ani na to nechtěla pomyslet… Cítit Jesseho ruce, dech, vůni jeho vlasů…´Přestaň s tím!´Okřikla se v duchu Christina…krev se v ní doslova vařila.

Jenže…

"Je možné, aby byl Jesse naživu?" Otočila se Christina na Boyda a zeptala se smrtelně vážně.

"Co to plácáš za nesmysly… snad jsi ho přece sama viděla…" Nechápal Boyd, jak něco takového může Christinu vůbec napadnout.

"Tak může?" Nedala se odbýt.

"No… teoreticky, když budeme opravdu divoce, a podotýkám opravdu hodně divoce spekulovat, tak je to asi… no ale…" Vrtěl hlavou zamyšleně Boyd.

"Takže je to možné!" Vybuchla nasupeně Christina a její hlas nevěstil nic dobrého.

"Co tě to tak najednou popadlo?" Kroutil nevěřícně hlavou.

"Co mě to popadlo?! Měl jsi mě varovat, že to Jesse mohl přežít!"

"K čertu, já pořád nechápu, o co ti jde?! Mluv jasně." Boyd už toho měl plné zuby.

"Pro tvou informaci, Jesse je naživu. Zrovna jsem měla poměrně dost živý sen, ve kterém jsem, jak ty říkáš, nejspíš velice divoce spekulovala."

"A jak si můžeš být jistá, že to nebyl jen nějaký záblesk tvého puberťáckého pobláznění a že…"

"Nechtěj mě naštvat Boyde! To bych ti opravdu neradila!" Procedila mezi zuby Christina a panenky jejích očí se začaly nebezpečně rozšiřovat, až se skoro zdálo, že pokryly celou zornici.

"Ok, mladá dámo, klid. Myslím, že chápu kam tím míříš." Pokusil se ji uklidnit Boyd.

"Vracíme se zpátky." Konstatovala suše Christina.

"Jak to myslíš?"

"Tak jak to říkám, sakra! Vracíme se zpátky! A nenuť mě to ještě jednou opakovat! Po třetí by to taky mohli být poslední slova, co bys slyšel." Přivřela oči v tenkou škvírku.

Christina stáhla okénko mezi nimi a řidičem.

"Otoč to. Vracíme se zpátky do Point Pleasant." Řekla rozkazovacím tónem, který pro ni začal být naprosto přirozený.

Řidič pomalu zastavil a otočil se dozadu.

"Ale pan Boyd říkal, že…" Pokusil se o námitku.

Víc už Christina slyšet nepotřebovala. Stačila trocha soustředění, trochu koncentrace na svůj hněv, zformulovat negativní energii a zamířit správným směrem… už v tom začínala mít praxi.

"Sakra Chris! CO si sakra myslíš, že děláš?!" Obořil se na ni Boyd.

"Koledoval si o to. Má poslouchat rozkazy. Je to přece jeho práce." Usmála se spokojeně Christina, protože svému hněvu ulevila a hned se cítila mnohem lépe.

Vůbec poslední dobou jí stačila trocha vzteku, hněvu a když ho ze sebe dostala, cítila se jako v ráji.

"Chceš říct, byla to jeho práce." Opravil ji znechuceně Boyd a odvrátil pohled od řidiče, který řval bolestí jako prase jež před pár vteřinami podřízl řezník.

Řidič měl přes ústa ruku, ale i tak byly jasně zřetelné čurůčky krve, které mu stékaly mezi prsty…

…Christina mu vyrvala z úst jazyk.



Zničená čtveřice pomalu došla k nákupnímu středisku, které se zdálo být snad nejméně porušené z celého města… přední strana budovy byla sice trošku pobořená a vchod byl téměř odkrytý, ale pořád to bylo lepší než zbytek domů v Point Pleasant. Ty, co se nezhroutili velkými otřesy, tak shořely v plamenech…

"Myslíš, že tady můžeme chvíli zůstat?" Otočila se Susan na Jesseho.

"Nemáme moc na výběr. Musíme si někde odpočinout a pak se vydáme hledat mé rodiče." Odpověděl Jesse.

Susan vedla za ruku Bena a Judy stále podpírala Jesseho, který byl velice slabý.

Všichni byli zmožení únavou a potřebovali se v klidu najíst a vyspat, ale zrovna teď se to nezdálo moc pravděpodobné…

Opatrně vešli do budovy a rozhlíželi se, kde by se mohli na chvíli usadit…



"Zajímalo by mě, co s ním teď hodláš dělat?" Otočil se na ni Boyd.

"Dělat? Snad ho nechceš ošetřit?" Vyprskla smíchy Christina.

"Měl jsem spíš na mysli, kdo teď bude řídit. Mám takový neodbytný dojem, že s krvácející tepnou v krku se mu asi moc dobře nepojede." Konstatoval Boyd cynicky.

"Ach tak," pochopila Christina kam Boyd míří "no tak to budeš asi řídit místo něj." Usmála se na něj se zadostiučiněním.

Boyd zavrtěl hlavou a vystoupil z auta. Řidiče, který mezitím upadl do šoku jedním pohybem vyhodil z auta.

"No podívej se na ten svinčík. Kdo to bude uklízet?" Odplivl si Boyd při pohledu na zakrvácené sedadlo.

"No já to určitě nebudu, to tě můžu ujistit." Odpověděla Christina na spíše řečnickou otázku, na kterou Boyd odpověď ani nečekal. Koutky úst jí cukaly a vypadalo to, že každou chvílí zase vybuchne v další salvu smíchu.

"Neříkej, to bych nečekal." Reagoval ve stejném duchu Boyd.

"Tak kde to vázne, ať jsme v Point Pleasant než se setmí." Pobídla ho Christina a Boyd by po ní nejraději něco hodil.

Nebyl si jistý, jestli mu lezla na nervy víc ta stará Christina, která ještě s dobrem, co v sobě měla, bojovala, nebo tahle nová, která ho provokovala každým svým slovem a přiváděla ho k nepříčetnosti.

Na nervy mu lezla tak jako tak. Zlatá Holly.

Christina se uvolněně protáhla a ruce si dala za hlavu.

"To ho tady jen tak necháš ležet na silnici uprostřed ničeho?" Zeptala se naoko pohoršeně, skoro až šokovaně.

Boyd se na ni nasupeně a znechuceně otočil. Představil si, jak po ní skočí, popadne jí za ten její hubený krk a bude s ní třást tak dlouho, až z ní vytřese duši... tak jako kdysi z Holly. Chvíli se tou myšlenkou kochal a pak se vrátil zpátky do reality.

"Jen tak pro tvou informaci, nebyl jsem to já, kvůli komu leží na silnici v kaluži krve uprostřed ničeho." Připomněl jí kysele Boyd.

Christina se stále stejně přihlouple a spokojeně usmívala a nabrala si plnou hrst třešní, které měla vedle sebe.

Boyd rozezleně zavrčel a vyskočil z auta. Podíval se na zem na muže svíjejícího se v bolestné křeči a bezmocně se plácajícího ve vlastní lepkavé krvi.

Povolil si kravatu, trochu sebou ošil, protože mu to zrovna dvakrát příjemné nebylo. Nesnášel, když musel odklízet něčí špínu. V další vteřině se však hbitě sehnul a jedním rázným škubnutím řidiči zlomil vaz. Muž nestačil ani vykřiknout a jeho hlava bezvládně klesla k zemi a opět se válela v louži temně červené krve.

"Teď už můžeme jet, nebo se ti ještě něco nezdá?!" Naklonil se Lucas ke Christině do okénka a tón jeho hlasu dával velice jasně a varovně najevo, že už se přiblížila na nebezpečnou hranici a další její hry už by Boyd nemusel vydržet. Alespoň ne do té doby, než mu něco zlepší náladu, kterou měl teď pod bodem mrazu.

"Jistě." Mrkla na něj a tvářila se zase jako andílek. Sáhla po další třešni a slastně si ji dala do úst.

Boyd nasedl do auta a otočil klíčkem v zapalování. Sotva se nohou dotkl pedálu, ozvala se znovu jako by se nechumelilo.

"Boyde?" Zacvrlikala.

"Ano?" Otočil se na ni vytočeně a myslel, že z ní asi opravdu přijde o rozum.

"Odbory by z tebe asi radost neměli, nemyslíš?" Zatvářila se na oko vážně a přitom bylo nad slunce jasné, že se vyžívá v tom, jak Boyda vytáčí do nepříčetnosti.

Ten už ale jen rezignovaně vytáhl okénko mezi ním a Christinou, sešlápl plyn a prudce ve smyku otočil auto.

"Neboj. Jesse. Už jsem na cestě." Řekla si Christina potichu, jako by ji snad Jesse mohl slyšet. Na tváři měla velice zvláštní výraz, ze kterého se absolutně nedalo vyčíst, co má v plánu.

Mohlo to být cokoliv, ale ať to bylo co to bylo, Christina to hodlala dotáhnout do konce a skoncovat s tím jednou provždy.

Venku se začal zvedat silný vítr, obloha se zatáhla a zdálo se, že se schyluje k bouřce…

Ke stejné bouřce, která se strhla, když Christina poprvé přišla do Point Pleasant…

KAPITOLA III.


"Musíme se pokusit najít telefon." Napadlo Jesseho a otočil se na Judy, která stála a zamyšleně si prohlížela svou dlaň.

"Judy?" Zavolal na ni Jesse, protože viděl, že je trochu mimo.

"Oh, promiň. Únava asi dělá svoje. Co jsi říkal? Telefon?" Zeptala se.

"Pevně doufám, že bysme se nějak spojili s mým… snad jsou naši někde spolu a budou mít třeba policejní vysílačku nebo něco." Dopověděl Jesse a trochu nesvůj koukal na Judy. Vlastně ho až teď napadla ta varianta, že by rodiče taky nemuseli vůbec přežít. Předtím nad to ani nepomyslel….

Viděla, že se Jesse najednou zamyslel a něco ho asi trápilo, tak raději změnila téma hovoru. Neubránila se ale zívnutí. Únava se opravdu hlásila každou minutou stále silněji, už sotva držela oči otevřené.

"Všichni jsme vyčerpaní… asi bysme měli trochu nabrat síly." Podíval se Jesse na Judy a pohledem pokynul k Meg a Benovi, kteří se posadili na lavičku ve středu haly nákupního centra.

Ben znaveně složil hlavu na rameno Meg a ona ho jemně hladila ve vlasech.

"Jak to snáší?" Zeptal se nečekaně Jesse.

Judy tou otázkou trošku zaskočil. Vlastně oba se tak nějak nevědomě vyhýbali tématu hovoru, které dřív nebo později prostě muselo přijít.

"Myslíš to, že před pár hodinama oslepl, nebo fakt, že Christina je antikrist, který právě zdemoloval Point Pleasant a chystá se zničit celý svět?" Zlehčila situaci Judy, ale věděla, že to nebyl zrovna povedený vtip. Jenže byla ze všeho tak zoufalá, že cynismus a sarkasmus se zdál být nejlepší a jedinou obranou před psychickým zhroucením.

Jesse si to uvědomoval stejně dobře, a tak na její otázku, kterou mu vlastně odpověděla, nereagoval.

"Podíváme se tu trošku kolem a zjistíme, co by se tady dalo využít." Otočil list Jesse.

Judy se ještě skočila zeptat Bena a Meg, jestli jsou v pořádku a když ji Meg ujistila, že chvíli vydrží bez jejich dozoru, vydali se Jesse a Judy na průzkum nákupního střediska.

Nákupní středisko s příznačným názvem Pleasant Circle nebylo rozlohou nijak přehnané, ale pořád to byl největší nákupní komplex v Point Pleasant. Skládal se zhruba z 50 menších obchodů, rozmístěných do dvou pater po dvou stranách.

I celkem náročný obyvatel Point Pleasant si zde přišel na své. Mohli jste zde nakoupit vše, potravinami počínaje a elektronikou konče.

Christinino běsnění trošku pozměnilo "charakter" budovy, ale jinak to byla jediná z budov v Point Pleasant, která si vcelku zachovala svou konstrukci. Když se zbortila přední strana vchodu, přerušilo se i bezpečnostní zařízení, takže všechny obchody v pasáži, jež byly jinak zamřížované, byly díky nefunkčnosti alarmu zcela přístupné.

Judy a Jesse nejprve obcházeli kolem a pak vešli do jednoho z postranních obchůdků.

Judy narazila na stojan, kde visely pánské košile a jednu namátkou vybrala.

"Co jí říkáš?" Promluvila na Jesse.

Jesse nepřítomně bloumal po obchodě a otočil se směrem k ní.

"Myslíš, že je zrovna teď vhodná chvíle na výběr nové košile?" Pohlédl na ni s podivem.

"No to zrovna ne, ale když se na sebe podíváš…" Pokynula významně hlavou a pohledem zavadila o krví zcela nasáklou košili, jež měl Jesse na sobě.

Jesse se podíval dolů na svůj hrudník a skutečně… košile byla nasáknutá krví, zasychala a lepila se mu na kůži. Zvláštní, jak v těchto situacích člověk všechny tyhle drobnosti přehlédne a ignoruje je…

"No, možná by se tak moc nestalo, kdybych si ji vyměnil." Pokusil se o úsměv.

Judy mu úsměv oplatila a košili mu podala.



Meg opatrně hladila Bena po vlasech a ten samým vyčerpáním usnul. Člověk by si řekl, že vzhledem k předchozím událostem by člověk neusnul ani po týdenní abstinenci spánku, ale nebylo tom tak. Námaha se hlásila o slovo ve stále častějších intervalech a tělo si žádalo zasloužený odpočinek.

Meg z ničeho nic ustrnula… Ben pouze dřímal v mikrospánku, a když ustala Meg s hlazením, v tu ránu se probudil. Trochu se polekal a chvíli mu trvalo než si uvědomil, co se děje. Měl pocit, že na tu tmu a prázdnotu kolem sebe si asi nezvykne.

I když to bylo zvláštní, tak měl pocit, že vše cítí daleko víc a silněji než předtím. Měl pocit jakoby parfém, který Meg používala celá léta a který už dávno přestal vnímat, najednou nabral na intenzitě. Zdálo se mu, jakoby horko, jež vycházelo z jejích dotyků bylo nějak "víc cítit". Všechny smysly se mu začaly zostřovat, bohužel na úkor jednoho z nejdůležitějších smyslů a tím byl zrak…

"Co se děje?" Vydechl zmateně a pevně chytil Meg za ruku, aby se ujistil, že je stále vedle něj. Hmat a sluch byli bohužel to jediné, na co teď mohl spoléhat…

"Meg! Co se děje?" Naléhal a dožadoval se odpovědi.

"Vrací se." Odpověděla naprosto neutrálním tónem Meg. Byla v naprostém tranzu.

"Vrací se?? Kdo se vrací? Jesse a Judy? O čem to mluvíš zlato?" Ben ničemu nerozuměl a byl naprosto zmatený. Tahle bezmocnost ho přiváděla k šílenství. Nemohl vůbec nic dělat, jen se spoléhat na lidi kolem sebe.

"Christina. Naše Christina se vrací." Dodala Meg podstatnou informaci…



Judy z jednoho ramínka sundala svetr a přehodila si jej přes ramena. Začínalo jí být chladno. Byla unavená, do toho nedostatek energie a to způsobovalo, že začínala mít zimnici.

Jesse na sebe oblékl novou košili a Judy se k němu zezadu nahla. Musela si přitom stoupnout na špičky, protože byl Jesse přeci jenom o něco větší.

"Cedulka." Vysvětlila, když se na ni Jesse udiveně otočil a jedním škubnutím ji utrhla.

"Ah, díky." Přikývl rozpačitě.

Najednou jím projel strašně zvláštní a silný pocit. Na pár vteřin jako by se všechno zastavilo a cítil směsici zvláštních emocí. Nedalo se to ani popsat. Cítil strašnou touhu po pomstě, nenávist ale zároveň i strašnou úzkost, zklamání a strach. A tak nějak věděl, že tyhle zmatené pocity nejsou jeho…

Nevěděl jak nebo proč, ale bylo mu naprosto jasné, co se děje.

"Jesse?" Hleděla na něj Judy.

"Jdeme." Zavelel, popadl ji za ruku a rychle ji vlekl za Benem a Meg.

"Co je? Co se stalo? Zbláznil ses?" Nechápala, o co Jessemu jde. Napadlo ji, že mu třeba z toho všeho přeskočilo. Ostatně, už by se nedivila ničemu.

Když trochu udýchaný Jesse doběhl do hlavní haly, majíc za sebou "vlající" Judy, Meg už stála.

Jesse se na ni podíval a bylo mu jasné, že to ví stejně tak dobře a jistě, jako on.

"Christina." Vydechl, popadajíc dech.

"Ano. Vrací se. Vrací se do Point Pleasant." Potvrdila jeho vizi.



"Nervózní?" Otočil se Boyd na Christinu, když uznal, že z něj vyprchal všechen vztek a je opět schopen s ní komunikovat.

"Snažím se nabrat síly a koncentrovat se, takže jsi to okénko klidně mohl nechat vytažené." Odpálkovala ho Christina uraženě. Ať si nemyslí, že se s ní bude bavit jako s přerostlou školačkou…

"To rád slyším. Nerad bych totiž, abys to zase podělala." Ujistil ji Boyd suverénně o tom, že zase nabral svou jistotu a glanc zpátky a hodlá Christinu držet pěkně zkrátka.

"Co si o sobě myslíš, ty…" Vyjela napruženě.

"Pomalu pomalu, mladá dámo. Veškeré emoce bych teď být tebou vynechal. Nemusely by být ku prospěchu." Zchladil ji Boyd a zapnul rádio.

Dalších pár minut jeli mlčky. Oba dva si přemýšleli o tom svém. Boydovy myšlenky těkaly od Holly ke Christině a zpátky. Neviděl Holly sotva 24 hodin a už se mu po ní stýskalo tak moc, že zapomněl i na její zradu a podlý útěk. Jeho výčitky svědomí, plynoucí z toho, co se stalo před pětasedmdesáti lety byly stále tak silné, že by jí dokázal odpustit snad všechno. Nikdy se na ni nedokázal zlobit déle než jeden den a stejně za ní pak přišel s prosíkem… Vždyť on ji uškrtil… zabil… a pak přivedl zpět mezi živé. Co by mu ona mohla udělat horšího?? Boyd se v duchu napomenul za své myšlenky. Ještě se z něj stane sebelítostivý ufňukánek…

I Christina se ponořila hluboko do své mysli a přemýšlela… bylo to zvláštní, ale stále v ní zůstávala malinká, ale opravdu jen nepatrná kapka naděje. Pořád v sobě měla trochu toho lidského dobra a soucitu, ale každou vteřinou jako by se v ní temnota rozpínala víc a víc. S každou vzpomínkou na Jesseho zradu, s každým připomenutím si toho, jak se k ní Kramerovi postavili zády, se v ní utužoval chlad, necitelnost a ubíjela se v ní její lidská duše. Sakra! Byla to jejich vina! To oni ji zradili a nedali jí šanci… mohla být normální, mohla být jako oni, ale nedovolili jí to… teď si ten kalich hořkosti vypijí až do dna! A Jesse? Christině se přitom pomyšlení roztáhly oční panenky, naježili chloupky po celém těle a začala se v ní vařit krev. Ne nadarmo se říká, že lidská vášeň je všehoschopná a ženská zhrzená láska je možná ještě horší… přičtěte si k tomu nesmírnou touhu po pomstě, ďábelskou krev kolující v žilách a dostanete rovnici, na jejíž levé straně bude nešťastná, zklamaná a odvrhnutá dívka a na straně druhé… krveprolití a naprostá destrukce…



Judy koukala z jednoho na druhého a víc mimo než ona byl snad jedině Ben. Vůbec nechápala co to ti dva řeší.

"Slyšíte se vůbec?!" Zaječela Judy. Jesse s Meg na ni nechápavě pohlédli a zanechali debaty.

"Zlato, snažíme se jen vymyslet, co budeme dělat. Musíme vymyslet, co dál." Snažila se ji uchlácholit Meg, která byla kupodivu všech naprosto klidná a schopná racionálně uvažovat. S čímž už i Jesse začínal mít trochu problémy.

"Co budeme dělat?! Co bude dál?! Já vám povím, co bude dál…" Rozohnila se Judy a divoce rozhazovala rukama.

"Judy, my se jen…" Snažil se ji uklidnit i Jesse.

"Co chcete proboha vymýšlet?! Musíme odsud vypadnout! Hned! Už před hodinou bylo pozdě, natož teď. Jestli se sem Christina vrací, nezůstanu tady ani minutu." Ujistila je důrazně.

"Útěkem nic nevyřešíme." Oponoval Jesse.

"Jesse má pravdu, utíkat nemá smysl. Myslím, že všichni moc dobře víme, že by to bylo na nic. Christina si nás najde, ať budeme kdekoliv. Tedy alespoň předpokládám, že hledá nás… nejspíš nějak zjistila, že je Jesse naživu a…" Argumentovala Meg a Ben za jejími zády tiše přikyvoval. Nic jiného vlastně ani nemohl.

"Fajn, tak si tu zůstaňte. Proč byste taky utíkali, po vás Christina neházela 20 centimetrový nože." Neodpustila si Judy ironickou poznámku. Tak nějak jí pořád dělalo problém smířit se s tím, že Christina, kterou považovala skoro za svou sestru, se ji pokusila zabít a ani přitom nehnula brvou, doslova.

"Ehm, ehm." Odkašlal si Jesse.

"Nevím jestli sis toho nevšimla, ale ten nůž, co po tobě Christina "hodila", skončil v mojí tepně." Připomenul.

Judy to na chvíli umlčelo. Nevěděla, co na to má říct.

"Musíme počkat na znamení." Řekla Meg.

Znamení….znamení…Jesse si vzpomněl na svůj rozhovor s Terryho otcem. Co to vlastně říkal…

"Nevím, proč si vybral trosku, jako jsem já, abych doručil to poselství. Možná je přeci jen trpělivý. Oni se pletou, Jesse. Ti muži s těmi svými knihami. Všechno to tak zkomplikovali... a přitom by to mohlo být tak prosté. Nezabiješ…"

Tak zněla jeho slova… jenže jak mohl věřit tomu, co říkal. Podle jeho slov, by to znamenalo, že svět se dá zachránit a zároveň Christina může přežít…jenže…

Jeho matka, jeho vlastní matka, ho utvrzovala o pravém opaku. Věděl toho tak málo a čekala ho další "bitva". Bitva s Christinou, ale hlavně se sebou samotným… Potřeboval by nějaké vodítko, nějaké naznačení toho, co by měl udělat, jak by se měl zachovat…

Judy chvíli hleděla na svou matku a pak mávla rukou…

"Víte co? Fajn, budeme tu čekat na nějaké znamení, které nejspíš vůbec nepřijde, protože by už asi dávno přišlo, kdyby mělo… zatímco Christina se sem nejspíš žene rychlostí světla ve svém ďábelském povoze až za ní zůstává ohnivá čára…" Vychrlila ze sebe Judy a na důkaz toho, jak je otrávená ignorací jejího názoru, odpochodovala na druhý konec haly.



"Měla jsem tě zabít už tenkrát na té židli, když jsem měla možnost." Odfrkla pohrdavě Chris a odhodila pramen vlasů, který se jí otravně lepil na tvář.

"Copak za to můžu já?!" Ohradil se otráveně Boyd a sundal si sako. Košili se mu potem lepila na záda.

"Hm…" Zamyslela se naoko Christina, rozhlédla se kolem sebe a pak se podívala na Boyda.

"Ano, myslím! Vidíš tu ještě někoho jinýho?!" Prskla nasupeně a šla dál.

Zatímco se Jesse a Meg obávali toho, že se u nich každou chvílí Christina objeví, situace byla trochu jiná. Bylo to asi 10 minut, co Boydovi a Christině, resp. jejich "ďábelskému povozu", jak jej nazvala Judy, došla šťáva. Jinak řečeno, Boyd si nevšiml, že už nějakou dobu bliká kontrolka upozorňující na fakt, že jedou na rezervu. Ale i kdyby si toho všiml, nebylo by mu to moc platné, protože na další benzínovou pumpu by stejně nedojeli.

"Možná kdybys neoddělala našeho řidiče, mohli jsme už být v Point Pleasant, místo toho se teď plahočíme v tomhle vedru po silnici a Point Pleasant máme dobrých 15 kilometrů před sebou…" Nezůstal jí Boyd nic dlužen.

Ať tak či onak, neměli jinou možnost. Nějakým zvláštním nevysvětlitelným způsobem se v okruhu asi 20 kilometr okolo Point Pleasant vytvořil "ochranný štít", který nepustil nikoho jiného do města. Těžko říct, zda to byl zásah seshora, nebo naopak z opačné strany, ale někdo nebo "něco" nechtělo, aby se do Point Pleasant dostali další lidé…
A stejně tak to "něco" chtělo, aby se Christina a Boyd do Point Pleasant vrátili…

KAPITOLA IV.


"Máš už aspoň představu, co bude dál?" Prolomil Boyd asi dvouhodinové ticho. Oba byli vyčerpaní horkem a chůzí, ale naštěstí měli za sebou už víc jak polovinu cesty.

"Dál?" Otočila se na něj Christina a její tón značil, že nehodlá záležitost s autem rozpitvávat, což Boyda trochu překvapilo, ale byl tomu rád. Neměl sílu na nějaké další handrkování.

"Myslím, až dorazíme do Point Pleasant." Upřesnil.

"Nevím… uvažovala jsem, že bych celé město vyhodila do vzduchu, ale to by asi nebylo zrovna poetické. Chtělo by to nějaké symbolické a zároveň velkolepé masové…." Zasnila se Chris.

"Vidím, že fantazie a důvtip ti rozhodně nechybí." Usmál se potěšeně Boyd.

"Uvidíme. Asi se nechám unést až v té dané chvíli situací." Mrkla na něj.

"To je moje holka." Pochválil ji pyšně. Kdo by to byl řekl před pár měsíci, jak skvěle se Christina "vyvede".

"Ale nehodlám v té díře trčet nějak dlouho. Vyřídíme to rychle a jednou provždy. Máme důležitější věci na práci." Upozornila Boyda rázně.

"Mě to nemusíš říkat dvakrát. Jsem si vědom, že máme určité povinnosti a závazky. Navíc tvůj otec nebude zrovna nadšený z dalšího protahování." Přitakal Boyd.

"Tak to bysme měli přidat do kroku." Uculila se na něj, hodila hlavou až se jí blonďatá hříva rozevlála kolem a nasadila přímo vražedné tempo…



"Přinesl jsem ti kafe a něco na jídlo." Řekl Jesse a položil vedle Judy tácek, na kterém stál kelímek z automatu na kávu a dvě musli tyčinky.

"Díky." Utrousila nevzrušeně Judy a dál k němu seděla zády.

"Není to zrovna pětihvězdičková večeře, ale…" Pokusil se zlehčit situaci.

"Jesse?" Otočila se na něj.

"Ano?"

"Chci být sama."

Jesse na ni chvíli hleděl a pak se zaraženě otočil a nechal ji o samotě. Všechno se to začínalo hroutit jako domeček z karet. Už si sám ani nebyl jistý tím, co dělat. Možná se tady snaží napravit něco, co napravit nejde, nebo ani nemá být napraveno. Třeba vůbec žádný osud není, třeba jim není žádná "cesta" souzena a všichni jsou jen loutkami náhody. Možná by měli prostě jen počkat, co se stane, přijmout to tak jak to je, nebránit se tomu…



Christina šla zhruba o krok před Boydem. Pomalu ale jistě se blížili k Point Pleasant, kde už se temná mračna roztáhla nad celým městem. Ve vzduchu byl cítit zvláštní závan elektřiny a vůbec jako by vzduch vibroval malými elektrickými výboji …

Boyd si stále udržoval zhruba metrový odstup od Christiny. Zamyšleně si ji prohlížel a najednou ho napadlo, že se na ni nikdy nedíval jako na ženu… vždycky ji bral jen jako dceru "velkého šéfa", ale nikdy ne jako…

"Co je?" Obořila se na něj drze Christina, když ucítila v zádech pichlavý pohled.

"Nic nic… jen jsem se zamyslel." Vykoktal ze sebe přistiženě Boyd a dělal jakoby nic.

Bylo mezi nimi takové zvláštní napětí, které ho rozčilovalo, ale zároveň vzrušovalo. V přítomnosti Christiny jako by se mu vařila krev v těle… rychle si uvědomil, nad čím přemýšlí a myšlenky zahnal někam hodně daleko…

V obchodním domě už byli Jesse a spol nějakou dobu a únava začala všechny zmáhat. Ben a Meg si vzájemně usnuli jeden druhému na rameni, Jesse se schoulil na lavičce vedle nich a Judy už spánek taky nedokázala přemoct. Zatímco se Christina s Boydem pomalu ale jistě blížili k Point Pleasant, v obchodní domě zavládlo zlověstné ticho a hluboký spánek…

Čím byli městu blíž, tím divněji se Christina cítila … Nedokázala ten pocit popsat, ale bylo to hrozně zvláštní. Kdyby mohla, nejraději by město srovnala se zemí takhle na dálku a bylo by po všem. Jenže to by bylo moc jednoduché a postrádalo by to pořádné zadostiučinění. A to bylo pro Chris nejdůležitější… pomsta, obyčejný lidský pocit, který dokázal ovládnout a probudit i ty nejtemnější lidské i nelidské pudy. Chtěla se pomstít, hrozně moc a to taky měla v plánu udělat.

"Zabraň tomu… musíš tomu zabránit." Slyšel Jesse jakoby z hrozné dálky. Otevřel prudce oči a před ním stál Terryho otec. Kolem něj se rozprostírala mlhavá záře a vyzařovala z něj jistota a klid.

"Čemu mám zabránit?" Kroutil nechápavě hlavou Jesse.

"Musíš zabránit tomu spojení. O nic jiného nejde Jesse. Nehledej v tom nic složitého. Jen zabraň tomu spojení a bude opět nastolena rovnováha. Jen tomu musíš zabránit…" Znělo dál z čím dál větší dálky a Jesse se opět ponořil do hlubokého spánku. Po pár vteřinách sebou prudce cukl a s úlekem se probudil.

"Zabraň tomu." Mumlal si potichu pro sebe. Jenže čemu? Neměl ani potuchy o čem to Terryho otec v jeho snu mluvil. Poprvé se mu snažil poradit dobře, jenže teď Jesse vůbec nechápal jeho radu.

Přitom to bylo tak prostinké… jenže lidská mysl je nevyzpytatelná a příliš komplikovaná na to, aby dokázala rozluštit takovou šifru…

Jesse nemohl vědět, že jeho úkol nespočívá ani v boji na život a na smrt, ani v zabití Christiny popřípadě v obětování svého života. Stačilo tak málo… jen je rozdělit.



"Ty jsi celou dobu tušil, jak to dopadne?" Zeptala se Christina Boyda, ale pohledem o něj nezavadila.

"Co máš na mysli?"

"Mě… Jesse… prostě všechno. Věděl jsi, že to dopadne, tak jak to dopadlo?" Zajímalo ji, zda si byl Boyd celou dobu jistý Jesseho zradou a tím, že dostane Christinu na svou stranu, nebo prostě jen hrál vabank a dělal, co bylo v jeho silách.

"No řekněme, že po tolika letech v oboru a po tolika zkušenostech už tak nějak dokážu vycítit, jak lidé zareagují a co udělají. Lidi jsou strašně předvídatelní. Jejich činy jsou vedeny obyčejnými lidskými pudy. Vede je strach a ty víš, že se zbaběle stáhnou a prchnou pryč, nebo je vede vášeň a ty si můžeš být jistá, že se budou bránit zuby nehty a bojovat do poslední vteřiny. Velice často jsou lidé motivováni také láskou… což bývá asi ten největší problém… Ale pokud to mám zkrátit a zodpovědět tvou otázku konkrétně, tak ano… byl jsem si celkem jistý tím, jak se Jesse zachová. I když musím říct, že v posledních vteřinách mě taky málem dostal tím svým výkonem. Páni, to bylo skoro na Oskara. Ale podělal si to sám. Udělal přesně to, co jsem čekal, slepě následoval rozkazy svých rádců a přitom…" Nadechl se k dokončení věty a když viděl, že mu Christina žádostivě visí na rtech, zarazil se.

"A přitom co?" Dožadovala se dokončení jeho myšlenky.

"Teď už je to přece jedno ne? Zachoval se, jak se zachoval. Podělal to a ty to moc dobře víš. A taky moc dobře víš, jak mu oplatit jeho zradu…" Zvedl významně obočí.

"To si piš, že vím." Prskla Chris nasupeně a na nebi se objevily tři blesky současně.

Ani jeden z nich si toho nevšiml, ale právě minuli uvítací tabuli "Vítejte v Point Pleasant."

"Nebo máš pořád pochybnosti?" Podíval se na ni zkoumavě Boyd.

"Nemám vůbec žádné pochybnosti." Odsekla.

"Nehrej to na mě. Všechny ty tvoje otázky, jestli jsem tušil jak to dopadne a podobně, pramení z nějaké nejistoty. Ty máš strach, že jsi se v něm zmýlila? Že jsi se rozhodla špatně?" Naléhal na ni.

Christina dál mlčky pochodovala po silnici.

"Tak máš nebo ne?"

Na obloze zazářily další dva zářivé blesky.

"Dobrá. Myslím, že menší zdržení si ještě můžeme dovolit." Řekl Boyd a zastavil se.

"O čem to mluvíš?" Otočila se na něj.

"Pojď ke mně." Naznačil jí rukou, ať k němu přistoupí blíž.

Christina se na něj nedůvěřivě podívala, ale když viděla, že si trvá na svém, popošla k němu blíž.

"Teď zavři oči a soustřeď svou mysl jak nejvíc můžeš na Jesseho." Přikázal Christině, obešel ji a stoupl si za ni. Dlaněmi jemně sevřel její hlavu v místech spánku a Christina se pomalu začla nořit do stavu jakési hypnózy…



Jesse nervózně přecházel po hale a hlava mu šrotovala na plné obrátky. Nevěděl, co by měl udělat, ale bylo mu jasné, co se mu nepovede. Věděl, že s Christinou už si nebude moci promluvit v klidu. Tohle už se nedá vyřešit nějakou rozmluvou. Christina už nebyla tou dívkou, do které se zamiloval. Napadla ho zvláštní myšlenka: miloval ji vůbec někdy? Vzrušovala ho, dráždila… to ano. Při pomyšlení na ni mu bušilo srdce a polévalo ho horko, ale jednalo se vůbec o lásku v pravém slova smyslu, nebo to byl jen prachobyčejný lidský pud. Většinu z nás láká tajemno a to, o čem toho moc nevíme… a tajemno se s Christinou rozhodně pojilo.

Jesseho napadlo, že možná právě tak to bylo i s nimi. Byla ve městě nová, beze sporu hezká a sexy, takže to bylo pochopitelné, že po ní toužil. Jenže z nějakého důvodu si Jesse myslel, že k ní cítil něco víc, než jen touhu. Další možností také bylo to, že se pouze snažil odpoutat od vztahu s Paulou, ve kterém se dusil a Christina pro něj byla dobrý "můstek", po kterém mohl bezpečně přejít aniž by se musel brodit potokem výčitek a obviňování…

Sám byl ve svých pocitech naprosto ztracený a nevěděl, co si má myslet. Jednu věc, ale věděl s jistotou. Christina už ani zdaleka nepřipomíná tu dívku, kterou byla na začátku, takže pokud k ní Jesse vůbec někdy něco cítil, teď už to bylo rozhodně pryč…

…Christina zařvala naprosto nelidským hlasem a odstrčila od sebe Boyda takovou silou, že odletěl ještě dva metry pryč. To, co teď cítila, se snad nedalo žádnými slovy popsat. Několikavteřinový výlet do Jesseho mysli stačil k tomu, aby v ní ubyl i tu poslední kapičku naděje, která se v ní držela. Tak se uvolnila už i tak dost nepatrná zábrana, která držela na uzdě absolutní temnotu a zlo. Orgány v těle jí pulzovali jako o závod, krev v žilách se vařila a srdce tvrdlo jako mramor…

Stála před prahem samotného pekla, a to jí ochotně otevíralo svou náruč. Christina byla poslem apokalypsy a zkázy lidstva… je až bizarní, jak málo stačilo k tomu, aby se přehrada, jež tak tak držela zlo zkrátka, protrhla a vypustila ven démona tak čistého, jako je zlo samo.

"Chris?" Sbíral se Boyd pomalu ze země a s hrůzou v očích sledoval, jak její oči dostávají stále černější barvu a září z nich jen ďáblovo znamení.

Jako by se celá proměnila. Její vlasy dostaly výraznější zlatavější barvu, do rtů jako by se nahrnula všechna krev z celého těla, oči zářily jako dva neposedné plamínky a její pleť svou barvu ztratila téměř úplně.

Tohle byl Antikrist ve své nejryzejší podobě…

Kupředu ji teď hnala jen jediná věc, a tou byla pomsta. Krvežíznivá, zoufalá a chladnokrevná touha po pomstě. Teď už ji nemohlo zastavit vůbec nic.

"Vím, nad čím ses předtím zamýšlel." Přešla pomalu k Boydovi a obešla ho dokola jako puma, která vyčkává, než uloví svou kořist.

Boyd ji mlčky sledoval. Stoupla si před něj a naklonila se blíž, aby mu mohla zašeptat do ucha.

"Vím, přesně, na co jsi myslel." Vdechla mu do ucha smyslně a skoro neslyšitelně a když se od něj pomalu odtahovala, nechala své rty letmo zavadit o jeho.

Přestával se pomalu ovládat. Christina fungovala jako rozbuška, která okamžitě aktivovala jeho mužství k pohotovosti. Ztěžka oddechl a chraplavě se pokusil oponovat.

"Chris, já--" Pokusil se něco namítnout, ale nedala mu příležitost. Nečekaně a velice silně přitiskla svoje rty na jeho. Během dvou vteřin ho to naprosto pohltilo a v tu chvíli byl v její moci. Byl ochoten se jí absolutně odevzdat.

"Chtěl jsi něco říct?" Odtáhla se od něj po chvíli. Věděla přesně, kdy se zdráhat, aby ho dostala tam, kde jej chtěla mít.

"Vůbec nic." Dostal ze sebe odevzdaně.

"To je dobře. Nemáme totiž čas. Čekají nás velké věci, a ty vykonáme společně." Odpověděla odhodlaně a chladně, vědoma si svého vítězství. O tohle šlo celou dobu! Spojit Boyda a Christinu a tím vytvořit dvojici bezmezně ďábelských rozměrů, jež zničí svět.



KONEC